Z toho, co jsem slyšel, se ve mně začal rodit pocit, že v naší těsné blízkosti se prostírá nějaký podivný svět. Nevím, jak vypadá a kdo v něm žije, nevím, jaký vztah k nám mají jeho obyvatelé, jestli jsme lhostejní sousedé, jestli náš vymezený prostor je čísi kolonií nebo jestli se za zdmi chystají k válce.
Michal Ajvaz, Druhé město, Petrov 2005
Kryštof Netolický (narozen 1985 v Brně) reprezentuje mimoakademickou brněnskou výtvarnou scénu – věnuje se street artu, hudbě, volné ilustraci, vydávání zinů a dlouhodobě pracuje na sérii muralů. Než svoji pozornost zaměřil na malbu obrazů, věnoval se od roku 1998 graffiti, které považoval za významnou platformu komunikace s lidmi pohybujícími se ve veřejném prostoru města, s cílem vytrhnout je z nedobrovolně zaběhlého každodenního stereotypu. Graffiti však opustil a tento svůj zájem přetransformoval do pláten, pro něž zůstaly graffiti a street art inspirací. Malbě vycházející z popkultury a teenagerské estetiky se věnuje od roku 2012, kdy s Markem Delongem založil uměleckou skupinu Futurats90210, jeho zaujetí pak zesílilo kolem roku 2018, kdy se definitivně od klasického graffiti odklonil a začal se koncentrovat na mural (první jeho muraly vznikaly v Brně v roce 2008). Vedle malby velkých nátěrových ploch, pojednaných pomocí válečku na teleskopické tyči a fasádních barev, začal současně malovat plátna, do nichž vstupuje přímočaře bez dalších nástrojů a akrylové barvy nanáší svými prsty. Určitou dobu působil v umělecké skupině Primitiv Group, kterou založil s Maxem Ticho a Kamilem Rujbrem, s kamarády, jež spojovala minulost graffiti a kteří hledali cestu ke svému vyjádření prostřednictvím naivní malby a společně tvořili v ateliéru v bývalé Káznici na brněnském Cejlu.
Osobní zkušenost, městská tematika a život ulice se staly náměty Netolického obrazů, v nichž často čerpá mimo jiné i z oblasti Cejlu. Zájem o veřejný prostor a vizuální komunikaci obrátil v témata svých obrazů, v nichž využívá jazyk street artu i graffiti. Prostřednictvím reflexních barev se pohybuje na hranici mezi reálným a fantaskním světem, zrcadlí neobyčejnost obyčejného a obyčejnost neobyčejného. Vypráví příběhy, v nichž se reálie mísí s groteskními a nadpřirozenými scenériemi, magickými vizemi a fantaskními bytostmi. Skutečnost, často zasazená do brněnských reálií, se prolíná s magickou fikcí a proměňuje se v mystérium. Výstava Netolického prací z posledních let svým názvem zvoleným podle jednoho z obrazů odkazuje k základnímu, jednoduchému a podstatnému, a současně do prostředí jezuitské koleje nevšedním způsobem vnáší světské téma.